Ahoj. Chtěla bych vás poprosit o radu a asi se i vypovídat.. Dědovi diagnostikovali rakovinu plic, na výsledky odběru se čeká.. kvůli práci u nich přebývám takže jsem poslední dva roky byla téměř denně s nima v kontaktu. Babička byla vždycky vitální, plná života.. strašně jí to srazilo na kolena, děda je v nemocnici a ona je celý den v bytě sama... já přicházím až večer.. včera se mnou o tom poprvé trošku otevřeně mluvila, je nesvá když je tam sama ale nic ji nabaví takže se jí do ničeho nechce, má strašně černý myšlenky, do toho mají problémy s bytem (nutí je do koupi nebo stěhování)... Dědovi to nechtějí říct, odmítl by vše a vzdal by to, zabilo by ho to dřív než rakovina, takže jí ještě více ničí to, že mu vlastně lže. Musí brát prášky na uklidnění když za ním jde. Co je asi nejhorší, že to není tak dávno, kdy prožívala rakovinu se svou kamarádkou.. byla tu sice ještě 17 let!!!, v čemž hledá i trošku naději, ale když byla ke konci s ní v nemocnici, zažila strašné chvíle, kdy její kamarádka křičela bolestí a když šla za sestrou, ať jí něco dá, tak jí odvětila, že ona svou dávku už dostala a další až za dvě hodiny... načež babička začala samozřejmě vyvádět, jestli jí v tomto stavu nechají atd. atd. a sestra jen, že se nenechá zavřít... všechno tohle se babičce promítá každou chvíli v hlavě, po týdnu vlastně pořádně nic konkrétního nevíme, dnes se nejspíš dozvíme, co je to za typ rakoviny.
Sama když o tom mluvím, neubráním se slzám ale strašně ráda bych to babičce nějak ulehčila.. pokud to vůbec jde. Ale vůbec nevím, jak s ní mam mluvit.. vůbec jí nepoznávám a strašně mě to trápí. Jak s takovým člověkem mluvit, mam jí zkusit zapojit do aktivit, co dělá ráda, i když na to nemá vůbec pomyšlení a nebaví jí to? Vůbec nevím jak se chovat... neumím moc utěšovat, ještě jsem se s takovou situací nesetkala. Když mi zemřel kamarád, potřebovala jsem být sama, brečela jsem, když jsem byla sama.. to samé teď, když jsem zjistila to o dědovi, neumím tu bolest sdílet.. Další věc je, že už od začátku oba sledují Cesty domů a Ordinaci.. jsou to jejich seriály.. zrovna teď tam řeší případy s rakovinou, neměla by se na to dívat.. ale svým způsobem asi chce... mam se snažit jí od toho odpoutat?
Předem děkuji za jakékoliv rady.

no prave! :) no nic, ja myslim, ze to myslime stejne jen ja to asi nedokazu napsat... sory.:)

???: jojo myslela jsem to tak, ze mikrometa bud muzes nebo nemuzes videt. jako ze je to velky rozdil je jen nevidet a mit je tam..

???: je fakt, že hodně lidí si myslí, že když záření "zevnitř" je pro organismus horší než záření "zvenku", což opravdu není zdaleka pravda ....ale anafylaxe na současně používané kontrasní látky jsou opravdu extrémně vzácné, v minulosti to bylo častější

KOOTCHA: ale zistis toho o dos min no... pri mikroskopickych loziskach v kostech je to asi docela podstatny rozdil :-(

akorát že na petku ležíš cca 20 minut s radioaktivnim cukrem v krvi místo 10minut s kontrastní látkou žejo...ale priorita je jasná bezesporu.

Ono možná to PETko taky neni žádná hitparáda pro staršího člověka. A taky ho nemůžeš mít hned po CT tušim.

urcite doporucuju - ale nerozumim tomu jak to je s prostatou a meta v kostech - ale pamatuu, ze nejvic vzdycky zjistilo PET vysetreni. ale musis si o nej rict. A u ozarovani existuje IMRT, které je asi tak 100x přesnější a neničí zbytečně zdravou tkáň, a je učinější...

primární je ale hlavně rozhodnití něco s tím dělat.
I kdyby léčba byla podpůrná jsou to roky o které může být život prodloužen. Na druhou stranu můžou to být roky strávené v nemocnici.

jo..je to asi ta protonová léčba. Nic o tom nevim, tak si to zkus načíst..

TRISTRAM: rozhodne zkus tu poradnu.