Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
Rakovina - zkušenosti, prevence, podpora nemocného, alternativní léčebné metody
LEWIN
Jako rakovinu označujeme skupinu nemocí, které se vyznačují nekontrolovaným buněčným dělením a schopností těchto rychle se dělících buněk napadat jiné tkáně a rozšířovat se do jiných části těla, tzv. metastáze. Ke vzniku rakoviny dochází tehdy, když je genetickými nebo environmentálními faktory poškozena DNA takovým způsobem, že dojde k deregulaci buněčného dělení. Když jsou normální buňky poškozené nebo staré, spustí program kontrolované buněčné smrti, tzv. apoptózu; rakovinové buňky se však dokáží apoptóze vyhnout. Buněčné dělení (proliferace) je běžný fyziologický proces, ke kterému dochází neustále téměř ve všech tkáních, například po úrazu, během imunitní reakce, nebo v průběhu výměny buněk, které odumřely nebo byly vyloučeny pro přílišné opotřebení (v tkáních jako je kůže nebo sliznice trávicího traktu). Za normálních okolností je rovnováha mezi buněčným dělením a buněčnou smrtí pevně regulována tak, aby byla zajištěna integrita orgánů a tkání. Mutace vedoucí k rakovině způsobují narušení této rovnováhy. Nekontrolované a často velmi rychlé a nepřesné dělení buněk může vést buď k nádoru (tumoru) benignímu (nezhoubnému) nebo k malignímu (zhoubnému) nádoru. Benigní tumory nemají schopnost metastázovat, tj. nerozšiřují se do jiných částí těla a nejsou tak životu nebezpečné. Maligní tumory tuto schopnost mají a proto jsou velmi nebezpečné.
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
LENDULIK --- 20:41:39 6.8.2012
???: kolik je psychologu na onko oddelenich v CR? navic diagnoza se sdeluje jeste predtim nez se dostanes na onkologii... na ORL, plicnim, neurologii a tm teda casto nebyvaji....
BARUSSS --- 13:02:55 6.8.2012
LENDULIK: to ej na jednu stranu pravdu.. 2 rozdílní lidé a jeden typ rakoviny... každý z toho vzejde jinak. Nemoc není záležitostí hmoty.
LENDULIK --- 12:50:26 6.8.2012
BARUSSS: vis problem je ze nikdo nevi co bude, presne jak pises jeden neco rekne a pak je to zase jinak. To jsem ocenovala u osetrujiciho lekare taty nejvic, to ze mi rekl ze nikdo nevi a nikdo nedokaze rict, ze se leci podle statistiky a to co ma tata ma XY % sanci na vyleceni. ale ze nikdo nedokaze rict ve ktere skupine bude.....
ja myslim ze pravda nikdy nemuze ublizit tolik jako davat nekomu falesnou nadeji....
KOOTCHA --- 12:36:27 6.8.2012
ale musim říct po tom co tu čtu, že jsem rád, že ten nemocnej jsem byl já a ne někdo z mých blízkých...
KOOTCHA --- 12:35:39 6.8.2012
nevim jestli jsem to psal, ale když jsem byl na kontrole, tak jsem zjistil, že už jim tam chodí i farář. Tak úplně nevim jakej si na to udělat názor...Já bych se mu tam vytlemil, ale když je někdo starší, nebo s trochu jinym přístupem...no prostě je to takový, že člověk neví co si o tom má myslet. Je to teda ve VFN. A já musim chválit tuhle nemocnici, protože doktorka na oddělení měla 3-4 lidi a tim to haslo a ještě jsem spadal pod hlavní doktorku, která mě o všem informovala. Věděl jsem, že mi řiká jen to podstatný a řiká to věcně a za to jsem jí byl vděčnej. A teď třeba máme zas nějaký podezření a okamžitě mi objednala CT a jedu na kontrolu. Mluvila se mnou o toxicitě léčby, následcích atd. naprosto otevřeně a společně jsme se domluvili, jestli dáme 8 cyklů escalovanýho režimu, nebo 4 escal a 4 bazál...
BARUSSS --- 11:27:21 6.8.2012
Já třeba nechápu, proč mně napsali doktoři do zprávy k diagnoze Paliativní péče. Doteď mi to njak nedá spát. Nevím, zda se mnou vdy mluvili napřímo, ale vyžadovala jsem to. Doufám,že to teda dostatečně pochopili. Je pravda, že úplně jiný přístup měli na Bulovce, kde mě z toho doktor hned ujistil, že chemo zabírá a nádor díky ní úplně zmizí. Poté mě přesunuli do HK,kvůli bydlišti a v HK mi ve fakultce Dr. při 1. schůzce řekl, že touto léčbou zkušenosti nemají, a že je velké riziko, že mi budou muset ruku amputovat...a další cosi... Pak 1.chemo a konzultace s mou doktorko, že mi byly dle PET/CT nalezeny metastázy. Takže 2.rána. Ano přístup doktorů mi zezačátku přišel fér, ale jelikož jsem tam byla takový exot, tak si mě přehazovali posléze jako horký brambor. Defakto už jsem neměla jen jednoho stálého lékaře, který by o mně věděl vše od A do Z. Což jim přičítám, jako jeden z největších mínusů. Nejdřív Vám řeknou, že jse po 4.cyklu chemo konec. Já an sračky vycucaná a po ánocích telefon, at přijdu an schůzku a tam se dozvím, že mi chtějí dát ještě nějakých 5 cyklů chemo a nelkolik ozařek. Tak to je pro ěm další rána č.3 . To si myslím,že mělo přijít také předem. Ale těžko říct jejich léčebné postupy se kažou chvíli mění.
Každopádně nesouhladím s tím, aby doktoři mlžili či něco zatajovali a říkali polopravdy. Ať se to týká jakéhokoli onemocnění. Lékaři by měli být i poloviční psychologové. Nejen stanovovat diagnozy, ale také umět komunikovat s lidmi a být empatičtí.
LENDULIK --- 12:10:58 5.8.2012
HILLY: presne... i pres vsechno ja ma proste pocit, ze kdybych se s tatou nemohla rozloucit a rict si veci co jsme si rict meli bylo by to por ma i neho proste nedoreseny, odesel by jakoby nepripraven a ja bych s tim asi zila o dost tezceji... takovy ma pocit, nikomu nenitum, ale sleduju ze stav a nalada cele spolecnosti je porad nastavena na to ze smrt je tabu a proboha hlavne aby se to nvedelo co by tomu rekli lidi... nastesti pomalu se to meni....
HILLY --- 20:01:34 4.8.2012
SUCHRE: Presne tak, nereknou si, co by chteli...
SUCHRE --- 19:53:17 4.8.2012
Lisi se i jeden nemocny od druheho, ale jsem spis pro to, aby se rikala pravda. Jinak se muze stat, ze si spolu lide nestaci rict, co by chteli. Stoji to za to i pres pocatecni zdesenI, kdy se pacient dozvi, ze se blizi konec.
HILLY --- 19:36:46 4.8.2012
Mne mamka zemrela minuly tyden na rakovinu, tri mesice od diagnozy. A ja do posledni chvile mela pocit, ze stale veri, ze se uzdravi, resp. se jeji stav na nejakou dobu stabilizuje a ona se zas vrati domu. Mozna to bylo tim, ze pred peti lety prodelala rakovinu prsu a bylo ji sdeleno, ze ted je naprosto zdrava a vylecena. Nyni to byla rakovina delohy a tak asi doufala v to same. A vsak zadny z doktoru, u kterych se lecila (operace, chemoterapie), ji nerekl pravdu o jejim stavu. Pritom uz uplne od zacatku, kdy na to prisli, vedeli, ze je to nelecitelne a bude to mit velmi rychly prubeh. Mne to ale na rovinu rekli. Do ted nevim, co by pro ni bylo lepsi. Jestli to vedet, smirit se s tim a urovnat si vsechny veci v zivote. A nebo do posledni chvile doufat, bojovat a mit nadeji, ze se to spravi. A ja se priznavam, ze jsem nemela na to, abych ji rekla pravdu… Kdyby se me na rovinu zeptala, tak ji to samozrejme povim, ale k tomuhle nikdy nedoslo, protoze ji tahle moznost takhle rychleho prubehu asi nenapadla… Takze zustala spousta veci u toho: to vyresime, az se vratim domu… Samozrejme take nevim, jestli se ona takhle primo doktoru ptala, mozna to nechtela sama slyset… Kazdopadne, kdyby se to tykalo me, tak bych to vedet chtela, abych mela moznost uzavrit nektere veci a uzit si ten posledni cas a pokud by to muj stav umoznoval, tak ho nestravit v nemocnici s tim, ze si budu myslet, ze me leci a oni by mi misto toho davali morfin…
Je to zkratka doktor od doktora a asi o tom, co pacient chce opravdu slyset…