Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
Autorská poezie - Výběr
RICARDERON
Tohle je klub, kam budeme dávat best of Amatérská poezie. V tomto klubu se budou objevovat básně, které z nějakého důvodu budeme považovat za povedené. Diskuse o důvodech bude i nadále probíhat v původním klubu.

PS: a někdy i jiné texty než básně. Fin
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
BUBLINKY --- 11:29:48 6.2.2015
NATASHA, 5.2.2015

Má dcera pochoduje lesem



I.

Má dcera pochoduje lesem. Nemůže po svých, proto

používá mé nohy, mé oči a můj strach. Ve větvích

mizí její hlas, i volání za zaběhnutým jezevčíkem.

Jsme tu samy. Samy a listopad.



II.

Nejsme tu vůbec samy. Má dcera všechno vidí, ukazuje prstem

skrz poloshnilé šaty keřů, do mlh ve zcepenělém mlází.

Tam nějaký trumpetista vyluzuje skřele, duběnky a pozdní

podhoubí. Tito všichni poté diskutují; přesně ve tři odpoledne.

Pokouším se omládnout.



III.

Pokouším se omládnout, nejde to, má dcera pochoduje

lesem, její prstoklad na madle vábí ohrožené druhy.

Kam ses poděl, pitomečku s cigaretou? Les snese

tyto pokusy, ale divák dáví. Z nutnosti zpívám.



IV.

Z nutnosti zpívám, má dcera pochoduje lesem,

na této lavičce sedím pokaždé, když spí. Pokaždé

je slovo nakažlivé chuti. Přidáš si pokaždé,

kašlaje na špek na břiše.



V.

Má dcera v lese spí. Sedím na jiném místě. Hladina

je mrtvá, zato tajuplný dům ožívá. Jednou tu kdosi

bude domácí, zatím garden smrdí listím.

Zpod nového plotu se vynořují nory. Krteček

a kamarádi. Z nutnosti kreslím kroky do rozmoklé země.



VI.

Není možné lhát: ten les je malý. Každý chlap

ho krikeťákem přehodí, jen nemít plné ruce handsfree.

Má dcera pochoduje lesem, říkám: les jejích snů

je bezedný; říkám, hovořím, rukama mávám.

Má dcera v lese spí.
NATASHA --- 21:03:34 2.2.2015
JANEQ, 2.2.2015


tak aspoň se
shodneme na Proustovi
že nemá cenu hlídat ceny
dalších myslitelů

viděla jsi nás odplouvat
mě a lodě
táhneme za vranami do Malmö

důrazně odmítám šoustání
za účelem kompromisu v našich debatách
důrazně odmítám Prousta
jako mírotvůrce dnešního rána.
NATASHA --- 21:01:34 2.2.2015
OKEYA, 18.1.2015



odlehly mrazy

takovou zimu mám rád
prostovlasou
všude klid
jen vítr skřípá na starou ceduli

a Polabí se mi otírá o nohy
BUBLINKY --- 22:15:24 16.4.2013
MAEROR --- --- 22:06:07 16.4.2013
poslouchám tvůj dech

18:04

poslouchám tvůj dech

jdu v jeho stopách
odvalovaným šerem
šátrajícíma rukama

pod každou vrstvou
kterou svléknu
obnažím další otisky
jako po převržených trilobitech
nebo alespoň vím
jak jejich nalezení
způsobit


21:27

poslouchám tvůj dech

sedím ti v tříslech
vonících thajskou kuchyní
přivíráš oči
a rozčiluješ se
nad mým uhýbáním

ještě ne
říkáš přitom
ještě není čas na rybu s břichem
plným snů
v rýžovém papíře

ale ucho je zvědavé a touží


23:03

poslouchám tvůj dech

zkřehlá
pokrčená slova
těsně před začátkem parku

za tvými zády
dotýkám se bodu
bolesti
hranice
z obou stran jinak měřené


02:29

poslouchám tvůj dech

sedíš mi v slabinách
a já tě
dlouhými prsty rozděluji:
ňadra liškám
stehna krkavcům

vím kudy vést řez
a vzrušená
že mluvíš jinak

sním o všech dravcích
které umím namalovat
nebo sám
předvést
v kostýmu se zjančenou krví


3:15

poslouchám tvůj dech

zrcátkem k ústům
každou chvíli se přesvědčuji

otázky
dvě minulé otázky jak voda v uchu
k nevytřepání
ani když je převalím
z boku na bok

jaké to asi je...?


15:06

poslouchám tvůj dech

říkáš mi
mysli víc na sebe

ale
ono nelze na sebe myslet víc než
právě k tobě
když přibližuji sen
rozparkem
zažloutlého dne
BUBLINKY --- 13:41:57 11.11.2012
MAEROR --- --- 13:13:49 11.11.2012


...

zavěsím vlhký kabát vysoko ke stropu
protože tam
nemůže kopat nohama
a taky aby neodešel

a pak se zamkneme

a ty mi mezi řečí daruješ noc
která se nestane
dokud se budu vracet
FIN --- 0:27:17 29.10.2012
ZMYJKA --- --- 16:05:28 3.10.2012

V odrazu okna autobusu

Potřebovala bych zešílet
- už tisíc let
chodím stejnou cestou
- už to ani nebolí,
jako špatný sex
- tupé tušení tvaru,
bušení břicha o břicho
křupání kyčlí -
až skončí,
můžu na chvíli usnout:

nemyslet.

[ ZMYJKA @ EmOtivNÍ pOeSie ...aneb despoticky vladce chce poesii a ne sracky.. ]
FIN --- 10:52:43 13.10.2012
ze stromu visící

na svislém břevnu vyschlá víra
na vodorovném naděje
zpěv hřebů v kloubech netopýra
vyznání vlků, závěje

horečka hranic slunovratu
pod bílým sněhem sivý stín
zoufalství zkulo si zbroj z plátů
hladové modly vlastních vin

sám sobě bohem, soudcem, vším...

Unseen
MAEROR --- 22:15:48 20.9.2012
NATASHA, 19.9.2012

***

Zabrala nejlepší pohovku
u největšího stolu
v kavárně.

Zarputile hledí
do desky stolu,
ignoruje šípy výčitek,
jimiž se hemží trnož
i lenoch.
Neslušně olizuje lžičku.

Slečno, bude vás ještě víc?

Ale na takové otázky
v tomto světě opravdu nejsou
odpovědi.

MAEROR --- 14:44:58 14.9.2012
NATASHA, 14.9.2012

Marie

Marie, jednou ke mně přijdeš
ve snu,
budu mít papuče a otázky,
ty budeš mladá a rovná
jako smrk omorika,

zato já se stočím v hnízdě
do polohy plodu
a nechám se krmit šňůrou,
která vede skrz.

A ty se budeš smát, jak moc se bojím,
že na mé otázky jsou odpovědi
a že je mohu mít. Jednou to budu já,
kdo se blíží k utrpení,
a ty budeš držet nohu ve dveřích.

Marie,
vidím to jasně před sebou.
Čtvercový stůl. Nudle s mákem.
NATASHA --- 23:21:10 27.8.2012
RICARDERON, 16.8.2012


Když jsme se sestěhovali
pořádali jsme závody
rychlovarných konvic
a topinkovačů

sedělas vždycky na lince
se sklenkou mávala nad hlavou
a křičela Moulinex Moulinex

já drmolil mantru Eta Eta
a ještě teď mi řvou hlavou
žlutí ptáci


V kuchyni jsme měli dvě židle
jen dvě židle protože
kuchyň byla naše
návštěvy jsi do ní nepouštěla
a já s nimi potom trucoval
na zemi v obýváku


Koupelnu jsi proměnila v úplný lázně
ale tak trochu pro ženský
od tý doby jsem se jen sprchoval
a holil se jen v rychlosti
ty sis pak vždycky stěžovala
že píchám


V létě jsme vždycky chodili pozdě
v práci to nikomu nevadilo
a já už nemůžu nikdy snídat někde venku


Žebra jsou dvířka
košíku na piknik
ve kterém nechybí
cigarety
nůž
zápalky
ani kamení

žebra jsou křídla žlutých ptáků
kteří nevzlétnou