Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
Jung - život, dílo, souvislosti, přesahy, ...
YMLADRIS
Oslovilo vás něco z Junga? Projevují se jungiánské motivy nějak ve vašem životě? Je pro vás užitečná teorie archetypů? Doporučíte knihu s Jungem či jungiánstvím související?
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
DARJEEL --- 14:02:36 14.3.2012
CENSORFUCKER: třeba to jen jako minulé životy nenazýval... ono je to v terapii fakt jedno, jestli to nazveš minulé životy nebo projektivní imaginace nebo co, když to má výpovědní hodnotu ohledně symptomu, tak v pohodě, dobrej materiál na práci :)))

viz: [ DARJEEL @ Jung - život, dílo, souvislosti, přesahy, ... ]
??? --- 1:14:17 8.3.2012
Animus může být nejlépe pochopen jako síla, která ženám pomáhá jednat ve vnějším světě samostatně, za sebe. Animus pomáhá ženě vyjádřit její specifické a ženské vnitřní myšlenky a pocity konkrétními způsoby - emocionálně, sexuálně, finančně, tvořivě a jinak -, nikoliv podle nějakého vzoru, společenského standardu mužského vývoje v dané společnosti.

Animus tedy cestuje po cestě mezi dvěma územími, někdy i třemi: podsvětím, vnitřním světem a vnějším světem. Veškeré pocity a myšlenky ženy jsou zabaleny a přenášeny na tato místa - všemi směry - Animem, jenž má cit pro všechny světy. Z nich přináší myšlenky zpět k ní a myšlenky z jejího duševního Já nese přes most k využití a na prodej. Bez stavitele a údržbáře tohoto mostu nemůže být vnitřní život ženy manifestován ve vnějším světě.


&

Klíčovým aspektem k pozitivnímu rozvoji Anima je vlastní manifestace soudržných vnitřních myšlenek, impulzů a nápadů. I když hovoříme o pozitivním rozvoji Anima, je zde i varování. Integrální Animus se rozvíjí za plného vědomí a při náročném sebezkoumání. Nesleduje-li člověk pozorně své motivy krok za krokem, výsledkem je špatně vyvinutý Animus. Takto škodlivý Animus může a bude bezúčelně provádět neprozkoumané impulzy ega, bude vyzdvihovat různé slepé ambice a bude nasycovat nespočetné množství podivných chutí.

&

Vývoj Anima je u každé ženy jiný. Není to dokonale formované stvoření, které vyraší ze stehen bohů. Zdá se, že má svou vnitřní či vrozenou kvalitu, musí se však ještě učit a školit, musí dospět. Má se z něj stát silná a přímá síla. Je-li však Animus poškozen všemi těmi silami, přicházejícími ze společnosti, potom se cosi únavného, neoduševnělého nebo strnulého, čemu někteří říkají být neutrální, postaví mezi vnitřní svět duše a vnější svět prázdné stránky, čistého plátna, čekajícího tanečního parketu, konferenční místnosti a podobně. Toto něco - obvykle jaksi zachmuřené, nepochopené nebo neuspořádané - se sráží v řece, omezuje myšlení, blokuje pera a štětce, zamyká hybné páky na dobu neurčitou, kalí čerstvé nápady, a tím vším potom trpíme.

&

V duši se nalézají i jiné tendence k přetvářce a překroucení, které také usilují o ponížení či poskvrnění toho nového. V ženském procesu poznání podsvětí je nezvratnou skutečností, že zrodí-li se něco krásného, povstane i něco mizerného, i když třeba jen na krátkou chvíli, a to mizerné bude žárlivé, nebude mít pochopení nebo dá najevo své opovržení. Nové dítě bude ponižováno, nazváno ošklivým nebo zatraceno. Zrod nového způsobuje komplexy, z psychického území povstanou jak negativní matka a negativní otec, tak i další záporná stvoření, jež se přinejmenším pokusí ostře kritizovat nový řád, ale mohou se třeba i snažit připravit o život a ducha ženu a jejího nového potomka, myšlenku, život nebo sen.
Je to stejný scénář jako u starověkých bohů Krona a Urana a také Dia, kteří se vždy pokoušeli sníst či zapudit svého potomka z jakéhosi temného strachu, že děti získají jejich následnictví. V Jungově terminologii by se tato destruktivní síla nazývala komplexem, organizovaným souborem pocitů a myšlenek v duši, který si ego neuvědomuje, a komplex proto může s námi manipulovat více méně podle svého. V psychoanalytickém prostředí je lékem proti bujení komplexu uvědomění si svých vlastních nedostatků a darů.
Ve Freudově terminologii by se o této destruktivní síle dalo říci, že vzniká z temného, nejasného a nekonečného psychického území, kde jako na vrakovišti a slepé od nedostatku světla žijí všechny zapomenuté, potlačené a nepěkné myšlenky, pohnutky a jednání. V tomto psychoanalytickém prostředí se rozřešení dostavuje při vzpomínce na původní myšlenky a pohnutky, jejich přivedení do vědomí, popsání, pojmenování a zapamatování, a tímto způsobem je jim odejmuta jejich síla.

Tento příběh nám však nechává vynikající nápovědu: cítíš-li, že jsi ztratil svoje poslání, svoji energii, jsi-li zmaten, trochu mimo, potom hledej ďábla, útočníka duše, ve svojí vlastní duši. Nemůžeš-li jej zahlédnout, uslyšet nebo chytit při činu, měj na paměti, že pracuje, a hlavně zůstaň vzhůru - bez ohledu na to, jak budeš unavený, ospalý, bez ohledu na to, jak moc bys chtěl zavřít oči ke své skutečné práci.


&

Zde na konci spojila žena, která vykonala tento vytrvalý sestup, houževnatou čtveřici spirituálních sil; královský Animu, dítě-Já, starou Divokou Matku a zasvěcenou ženu. Mnohokrát byla umyta a očištěna. Touhy jejího ega po zabezpečeném životě nejsou již nadále vůdčím psem smečky. Nyní vede duši tato čtveřice.
Královo utrpení a bloudění přineslo konečně opětné spojení a druhý sňatek. Proč ten, jenž je králem podsvětí, musí bloudit? Není snad králem? Nuže, pravdou je, že i králové musí vykonat psychickou práci, dokonce i archetypální králové. V příběhu se nachází stará a skrytá myšlenka, že změní-li se jedna síla duše, ostatní se musí též pohnout. Zde žena není již nadále ženou, se kterou se oženil, není již tou křehkou, bludnou duší. Nyní je zasvěcená, nyní zná své ženské způsoby ve všech záležitostech. Zmoudřela příběhy a radami staré Divoké Matky. Má ruce.
Král tedy musí trpět, aby se vyvinul. Zůstává sice v podsvětí, ale jako postava Anima představuje adaptaci ženy do kolektivního života - nese s sebou na povrch nebo do vnější společnosti dominantní myšlenky, které se naučila na své pouti. Ještě však nekráčel v jejích botách, což tedy musí učinit, aby mohl vynést na svět to, co ona je a co zná.
Když jej matka informuje, že byl ďáblem obelstěn, on sám se noří do své vlastní transformace blouděním a nalézáním, zrovna jako to činila před ním žena. Neztratil své ruce, ale přišel o svou královnu a svého potomka. Animus tedy následuje cestu, která je velmi podobná té, kterou podstoupila žena.


Ibid
LIESKOVEC --- 18:24:21 3.3.2012
YMLADRIS: pochybuji,ze muzes volit za jakym archetypem jdes. Ten je zakotven hluboce v tobe.
LOOK --- 14:59:01 2.3.2012
YMLADRIS: jedna vec je byt popostrkovan ruznymi archetypy, to je 'normalni' a neda se z toho vymotat; jina je plne podlehnout jednomu archetypu a identifikovat se s nim. inflace ega atd., chvilku to jede a pak to skonci spatne
YMLADRIS --- 13:55:42 2.3.2012
???: a Jung rika, ze to jde? Ja mam za to ze muzes maximalne tak volit za cim jdes... a nejlepe za Bytostnym ja (Buh)
??? --- 13:22:00 2.3.2012
YMLADRIS: No, pokud máš tendenci podlehnout tímhle způsobem archetypu, pak si nejsem jist, jestli je řešením najít si jiný. Poněvadž se docela dobře může stát, že tomu novému, "lepšímu" podlehneš úplně stejně. Řešením podle mne není nalezení nového archetypu, nýbrž odstranění původce toho, že podlehneš svůdnosti stát se archetypem, stát se Bohem..
YMLADRIS --- 8:59:22 2.3.2012
???: no, pokud se tim clovek znici, je to jeste archetyp Lecitelky? Neni to pak spis nejaky masochistictejsi archetyp "Obetovat se"?

executive summary je pak stejny - vymanit se z toho - ... a najit si lepsi archetyp :)
??? --- 1:31:32 2.3.2012
Něco málo o nebezpečí identifikace s archetypem:

Je zde ještě jeden způsob, jak u ženy pochopit odkládání návratu, je mnohem tajemnější a je jím přehnaná identifikace ženy s archetypem léčitelky. Archetyp je obrovská síla, která je pro nás jak tajemná, tak poučná. V její blízkosti získáváme velké poklady, do určité míry se jí snažíme vyrovnat tím, že jsme k ní ve vyváženém vztahu. Každý archetyp si nese svou vlastní charakteristiku, jež podporuje název, který pro něj máme; velká matka, božské dítě, sluneční hrdina a další.
Archetyp velkého léčitele přináší moudrost, dobrotu, poznání, pečování a všechny další věci s léčitelem spojované. Je tedy dobré být šlechetný, laskavý a nápomocný podobně jako archetyp velkého léčitele. Pouze však do určité míry. Když je překročena, má brzdící vliv na naše životy. Donucení žen k tomu, aby všechno vyléčily, všechno zařídily, je hlavní pastí, která je vykonstruována požadavky, uloženými nám společností. Nutí k důkazům, že jenom nepostáváme kolem, nezabíráme místo a neradujeme se, ale že máme vykupitelnou hodnotu - v některých částech světa se to tak říká -, abychom dokázaly, že máme cenu, a proto by nás měli nechat žít. Tyto nátlaky se vkrádají do naší psychiky, když jsme ještě velmi mladé a neschopné je odsuzovat nebo jim odolávat. Stávají se pro nás zákonem... pokud nebo dokud se jim nepostavíme.
...
I když z nás mohou archetypy po určitou dobu vyzařovat, a nazýváme to božským zážitkem, ze žádné ženy nemůže archetyp vyzařovat neustále. Pouze archetyp sám může být neomezeně schopný, vše dávající a plný energie. Můžeme se s ním pokoušet soupeřit, je ale ideální a lidskou cestou prostě nedosažitelný. A ani nemá být. Přesto ta past vyžaduje, aby se ženy vyčerpaly úsilím o dosažení těchto nereálných úrovní. Abychom se pasti vyhnuly, musíme se naučit říkat Stop! a Zastavte tu hudbu, a samozřejmě to tak mínit.
Žena musí nejprve odejít, být sama sebou a zamyslet se nad tím, jak došlo k tomu, že byla polapena do archetypu.13 Základní divoký instinkt, který určuje naše meze, musí být znovu objeven a rozvíjen. Tak se žena udrží nad vodou. Je přijatelnější jít na chvíli domů, i když to ostatní podráždí, než zůstat a rozpadat se a nakonec se odplížit v cárech.

13. Komplex být vším pro všechny útočí na schopnosti ženy, nutí ji, aby jednala, jako kdyby byla ona tou velkou léčitelkou. Pokouší-li se však lidská bytost napodobit prapůvod, jedná se spíše o pokus být Bohem. Toho nelze ve skutečnosti dosáhnout a vynaložené úsilí je pro duši úplně vyčerpávající a destruktivní.


Ibid
PETJULE --- 8:57:55 1.3.2012
???: to je bezvadná kniha, četla jsem jí několikrát a vracím se k ní pořád... .)
jinak má na nyxu přímo svůj klub [ Zeny, které běhaly s vlky. ]

DARJEEL: už se těším.)
??? --- 3:09:52 1.3.2012
Něco málo k (ženskému) instinktu:

Instinkt se dá těžko definovat, protože jeho utváření je neviditelné a přestože cítíme, že tvořil součást lidské povahy od nepaměti, nikdo přesně neví, kde by se neurologicky měl nacházet nebo jaký přesně má na nás účinek. Psychologicky Jung zdůvodnil, že instinkty vznikly z psychoidního nevědomí, té vrstvy duše, kde by se biologie a duch mohly dotýkat. Jsem stejného mínění a šla bych kousek dál s tím, že zejména tvůrčí instinkt je stejné lyrické mluvy vlastního Já jako symbolika snů.
Etymologicky slovo instinkt vzniklo z latinského instinguere, což znamená podněcovat; také instinctus znamená podnět, podnítit k něčemu či pobídnout prostřednictvím vrozené nápovědy. Myšlenka instinktu může být hodnocena pozitivně jako něco vnitřního, co ve spojení s předvídavostí a vědomím vede lidi k integrálnímu chování. Žena se rodí se všemi instinkty neporušenými.
...
Během studování různých druhů divokých zvířat držených v zajetí bylo zjištěno, že bez ohledu na příjemné prostředí v zoo, bez ohledu na lásku svých ošetřovatelů, jsou tito tvorové často neschopni se množit, jejich chuť na potravu a odpočinek je narušena, jejich vitální chování se mění v letargii, netečnost nebo vnější agresivitu. Zoologové tomuto stavu u zajatých zvířat říkají zvířecí deprese. Kdykoliv je živý tvor dán do klece, mizí jeho přirozené cykly spánku, výběru partnera, péče o sebe, rodičovství a tak dále. Po ztrátě přirozených cyklů následuje prázdnota. Prázdnota není plná jako buddhistický koncept posvátné prázdnoty, ale spíše prázdná, jako když je člověk uvnitř zavřené krychle bez oken.
Stejně je tomu, když žena vstoupí do domácnosti suché stařeny. Trpí nedostatkem účelu, obranyschopnosti, nudou, přirozenými depresemi a náhlými stavy úzkosti, jež jsou podobné symptomům, které vidíme u zvířat omráčených zajetím a traumatem. Z přílišného zdomácnění se rodí silné a základní impulsy hrát si, mít vztah, zdolávat překážky, toulat se, komunikovat a tak dále. Souhlasí-li žena s tím, že bude příliš dobře vychovaná, její instinkty pro tyto impulsy se stáhnou do nejtemnějšího nevědomí, mimo její automatický dosah. Potom se říká, že má raněné instinkty. Co by se mělo přirozeně dostavit, to se neobjevuje vůbec, nebo objeví, ale po dlouhém protahování, námaze, rozumování a bojování sama se sebou.
Hovořím-li o přílišném zdomácnění jako o zajetí, netýká se to společenskosti - procesu, ve kterém jsou děti učeny chovat se víceméně civilizovanými způsoby. Společenský vývoj je rozhodně důležitý. Bez něj se žena nemůže ve světě prosadit.
Přílišné zdomácnění však znamená zakázat vitálnímu bytí tančit. Ve svém správném a zdravém stavu není nespoutané Já snadno ovladatelné nebo pomalé. Je bystré a vnímá jakýkoliv pohyb nebo moment. Není uzavřené do absolutního a opakujícího se vzoru za všech okolností. Má tvořivou volbu. Žena s poraněnými instinkty nemá volbu žádnou. Trčí na místě.
...
Dobrým příkladem zdivočelé ženy, jejíž instinkty byly raněny silami, drtícími ducha, byla Janis Joplinová, bluesová zpěvačka v šedesátých letech. Její tvořivý život, nevinná zvídavost, láska k životu a svým způsobem neuctivý přístup ke světu během let dospívání byly nemilosrdně pomlouvány jejími učiteli a mnohými z těch, kterými byla obklopena jako hodná dívka v bílé babtistické společnosti.
Přestože byla vynikající studentka a talentovaná malířka, byla ostatními dívkami vyobcována, protože se nelíčila, a sousedi ji odsuzovali za slézání skal a za městem, kde se scházela se svými přáteli, a za zpívání a poslouchání jazzu. Když nakonec uprchla do světa blues, byla tak vyhladovělá, že již nemohla určit, čeho je víc než dost. Její meze byla nestálé, to znamená, že neměla žádná omezení v sexu, alkoholu a drogách.
Něco v Bessie Smithové, Anne Sextonové, Edith Piaf, Marilyn Monroe a Judy Garlandové sleduje stejný model raněného instinktu vyhladovělé duše: pokusy zapadnou někam, nestřídmost, neschopnost přestat. Mohli bychom sepsat dlouhý seznam talentovaných žen s poraněnými instinkty, které ve svém zranitelném stavu učinily velice ubohé volby. Jako to dítě v pohádce, i ony všechny ztratily své ručně dělané boty někde cestou a dopracovaly se k jedovatým rudým botám. Všechny byly naplněny lítostí, protože hladověly po potravě duše, duchovním příběhu, přirozeném toulání, po vlastním přístupu ke svým potřebám, Božím poznávání a po jednoduché a normální sexualitě. Nevědomky si však vybraly prokleté boty - víry, jednání, myšlenky, které rozkládají život čím dál tím více -, a ty z nich udělaly bláznivě tančící strašidla.
Poranění instinktu nemůže být podceňováno jako kořen problému, když ženy bláznivě jednají, když jsou něčím posedlé nebo když zapadnou do méně zhoubných, ale přesto destruktivních vzorů. Uzdravení raněného instinktu začíná uvědoměním si toho, že k zajetí došlo, že následoval duševní hlad, že byly narušeny obvyklé hranice náhledu a ochrany. Proces, jenž zapříčinil zajetí ženy a hladovění, musí být zrušen. Nejprve však ženy procházejí několika dalšími stadii, které jsou v příběhu popsány.


Clarissa Pinkola Estés: Ženy, které běhaly s vlky